Anhydritové lité podlahy se realizují již více desítek let, jde tedy o produkt ověřený, ověřenou technologii betonování, ale i ověřený materiál, protože právě ten se od tradičního betonu zásadně liší. Anhydritová směs se vyrábí ve stavu vysoké tekutosti (konzistence F6). Anhydritové směsi řadíme mezi samozhutnitelné betony a právě díky samozhutnění se v anhydritech vyskytuje jen minimální množství vzduchu. Pevnost těchto podlah je proto podstatně větší než u tradičního betonu z cementu, kameniva a vody (lidově se materiálu říká „kravinec“ a skutečně jej mokrý beton připomína).

Pro výrobu anhydritových podlah se používá nejčastěji termický anhydrit, který se získává tepelným zpracováním z energosádrovce. Další možností je syntetický anhydrit, který vzniká jako vedlejší produkt při výrobě kyseliny. A poslední možností je přírodní anhydrit. Ovšem anhydrit (800 kg/m?) je jen jednou ze složek pří výrobě anhydritové podlahy. Další jsou voda (300 litrů/m?), písek frakce 0/4 (zrno o velikosti 0 až 4 mm, 1300 kg/m?) a blíže nespecifikovaná chemie (10 litrů/m?), která ulehčuje roztékání namíchané směsi. Jeden krychlový metr anhydritové lité podlahy váží po vyschnutí cca 2 100 kilogramů, v případě mokré podlahy při ukládání anhydritu je to cca 2 400 kg. Zásadní rozdíl mezi anhydritovým a cementovým pojivem je, že se anhydrit při reakci s vodou nesmršťuje. Proto jsou podlahy vylité anhydritem pevnější.

Anhydritové podlahy jsou ideálním řešením pro byty a interiéry rodinných domů. Jejich časté využití je i při vyrovnávání nerovných podlah ze zavlhlých směsí (tedy nerovných tradičních betonů). A pokud chcete podlahové topení, lepší volba než anhydritová podlaha v podstatě neexistuje, má vysokou tepelnou vodivost a nepotřebujeme dilatovat topné okruhy (u cementových podlah je to nezbytné).

Často je rozšiřován mýtus, že tradiční betonové podlahy lépe akumulují teplo než anhydrit, není to však pravda. A argumenty jsou čistě fyzikální. Objemová hmotnost anhydritové podlahy je minimálně 2 000 kg/m3, zatímco zavlhlé betonové směsi cca 1 500 až 1 800 kg/m3 (hmotnost zavlhlé směsi je možné určit jen odhadem, protože objemová hmotnost je závislá na způsobu zpracování). Přitom platí, že materiály s vysokou objemovou hmotností a dobrou vodivostí tepla dokážou teplo akumulovat lépe než materiály s menší objemovou hmotností a horší tepelnou vodivostí. A právě v tomto srovnání vyhrávají podlahy anhydritové.

V praxi se pak anhydritové podlahy realizují v menší vrstvě než podlahy betonové, jelikož jsou pevnější v ohybu a nejsou při svém zrání vystavené objemovým změnám. A právě zde nastává zásadní rozdíl v akumulaci tepla. Pro dosažení stejné pevnosti potřebujeme silnější vrstvu betonu.

Ekvivalentem anhydritové podlahy o tloušťce 60 mm a hmotnosti cca 120 kg/m² je betonová podlaha tloušťky 100 mm a hmotnosti cca 175 kg/m². A v tomto srovnání dosahuje vyšší akumulace tepla podlaha betonová. V praxi se však betonové podlahy realizují v menších tloušťkách (cca 70 mm) a při nich již vítězí v akumulaci tepla anhydrit.

Dalším nesmyslným argumentem bývá rychlé vychladnutí anhydritu. Ovšem v praxi podléhá uvolňování tepla z podlahy tepelným ztrátám objektu. Pokud si budova drží teplo a má nízkou tepelnou ztrátu, teplo se z podlahy vždy uvolňuje postupně, nikoliv naráz, což nahrazuje tepelnou ztrátu. U anhydritu dojde k rychlejšímu vychladnutí v místech s vyšší tepelnou ztrátou. Třeba i při větrání dovede anhydritová podlaha uvolnit teplo rychleji. To je však naopak výhoda a nikoli nevýhoda.

A co víc, pokud chceme opravdu zlepšit akumulaci tepla v podlaze, doporučuje se použít anhydritovou podlahu ve větší síle (např. 80 mm, 160 kg/m²). Získáme tak podlahy pevnější než betonové, odolnější a rozdíl v ceně oproti slabšímu anhydritu bude nízký.

• Vysoká tepelná vodivost, což anhydrit předurčuje pro podlahové topení
• Vysoká pevnost v ohybu (min. 4 MPa, což je ideální pro stlačitelný podklad (eps)), samozřejmostí je dokonce garance mechanických vlastností u anhydritových podlah
• Nepotřebujeme žádné výztuže (kari sítě apod.)
• Podlahy v celém domě jsou za den hotové (jedna pracovní četa zvládne i 1500 m²denně s ohledem na členitost stavby)
• Vysoká rovinnost (2 mm/2 m)
• Bezespáré podlahy, až 600 m² anhydritových podlah lze realizovat bez dilatací v ploše (u anhydritových podlah je hodnota smršťování materiálu až několikanásobně nižší než u cementových)
• Výrazná úspora finančních prostředků (např. montáž betonové podlahy je dražší až o 250% kvůli mnohem větší pracnosti a delší době realizace)
• Čistota realizace – výroba, doprava, čerpání i samotné uložení anhydritu nezanechá na stavbě nepořádek
• Technologie anhydritových litých podlah je šetrná k životnímu prostředí
• Dosažení rovinnosti je snazší než u klasického provádění podlah díky samonivelaci, které je u anhydritu dosaženo především vodou
• Možnost zeštíhlit podlahu, tedy realizovat menší tloušťku podlahové vrstvy